Spojky spojují větné členy (Jan a Petr přišli) a věty (Jan přišel, ale zapomněl mi přinést CD).
Dělí se na souřadící (parataktická) a podřadící (hypotaktická):
| charakteristika | příklad | |
| Souřadicí | spojují větné členy a věty hlavní v souřadném větném poměru |
ty nebo já; kočka i pes; dům a zahrada; Zavolal a omluvil se. Zavolal, ale neomluvil se. |
| Podřadicí | spojují větu hlavní s větou vedlejší v podřadném větném poměru | Zavolal, aby se omluvil. |
Souřadící spojky můžeme dále dělit na:
- slučovací – a, i, ani, nebo, či, nadto, jak tak, hned hned, jednak jednak, zčásti zčásti,
- odporovací – ale, však, avšak, nýbrž, leč, naopak, jenže, sice ale, jenomže, jistě ale,
- stupňovací – i, ba i/ani, nadto, nejen-ale i, nejen nýbrž i, dokonce,
- příčinné – neboť, protože, poněvadž,
- důsledkové – proto, a proto, a tak, tudíž, a tudíž, tedy, a tedy,
- vylučovací – buď nebo, anebo,
- vysvětlovací – vždyť, totiž.