- Slovesa vyjadřují, co podstatná jména dělají nebo co se s nimi děje (vyjadřují činnost, stav a změnu stavu).
Příklady:
Cestuje, otáčí se, budu malovat, učit se, spát, jedl
Slovesa dělíme na určitá a neurčitá. Neurčitá nazýváme infinitiv (nedají se u nich určit mluvnické kategorie) u určitých lze mluvnické kategorie určit (osobu, číslo, čas, rod, způsob, vid, třídu a vzor).
Příklady:
- Infinitiv: volat, běhat, jít, jíst, cestovat, malovat
- Určitá slovesa: běhal, cestoval, smál se
Určování sloves
U určitých sloves určujeme:
- Je známkován – 3. os. č. j., zp. oznam., čas přítomný, rod trpný, vid nedokonavý, třída 3., vzor kupuje
- Líbili jste se – 2. os. č. mn., zp. oznam., čas minulý, rod činný, vid nedokonavý, třída 4., vzor prosí
- Využiješ – 2. os. č. j., zp. oznam., čas budoucí, rod činný, vid dokonavý, třída 3., vzor kryje
- Sdílejí – 3. os. č. mn., zp. oznam., čas přítomný, rod činný, vid nedokonavý
Osoba a číslo
Osobu rozlišujeme 1., 2. a 3.
Číslo rozlišujeme jednotné a množné.
| Osoba | Číslo jednotné | Příklad | Číslo množné | Příklad |
| 1. | já | jdu | my | jdeme |
| 2. | ty | jdeš | vy | jdete |
| 3. | on, ona, ono | jde | oni, ony, ona | jsou |
Čas
Časy rozlišujeme u sloves 3 – přítomný, minulý a budoucí.
| Charakteristika | Příklad | |
| Přítomný | probíhá | volám |
| Minulý | už proběhlo, už se stalo | volal jsem |
| Budoucí | teprve se stane | budu volat |
Slovesný rod
| Charakteristika | Příklad | |
| Činný | podmět je původcem děje | Petr čte pěkně knihu. |
| Trpný | podmět není původcem děje | |
| -pomocné sloveso být + příčestí trpné | Kniha je čtena Petrem. (čte osoba, ne kniha) | |
| -zvratné zájmeno se + činný rod | Kniha se čte pěkně. |
Způsob
| Charakteristika | Příklad | |
| Oznamovací | u vět oznamovacích a tázacích | Jana se postavilaPostavíš se, Jano? |
| Rozkazovací | dává určitý příkaz | Postav se, Jano! |
| Podmiňovací | tvoří se s pomocným slovesem by | Jana by se postavila. |
Vid
Vid se dělí na dokonavý a nedokonavý. a není obtížné ho poznat.
Stačí si říci sloveso v infinitivu (např. piš -> psát), když si před slovesem v infinitivu dosadíme sloveso být ve tvaru budu a dává spojení smysl, tak je sloveso nedokonavé.
Příklady:
- Psát – budu psát (dává smysl, nedokonavé)
- Zápasit – budu zápasit (dává smysl, nedokonavé)
- Zaspat – budu záspat (nedává smysl, dokonavé)
- Postavit – budu postavit (nedává smysl, dokonavé)
| Charakteristika | Příklad | |
| Dokonavý | činnost proběhne jednou, nevyjadřuje přítomný čas, jednoduchý budoucí čas | zaspat–zaspím |
| Nedokonavý | činnost probíhá opakovaně, složený budoucí čas | spát, budu spát |
Třída a vzor
Třídu u slovesa poznáme podle zakončení ve 3. osobě jednotného čísla přítomného času, oznamovacího způsobu (např. volají -> volá-> V. třída)
Vzor u slovesa poznáme na základě zakončení slovesa ve 3. osobě jednotného čísla minulého času oznamovacího způsobu. (např. zapisovat-> zapisovat – zapisuje – zapisoval) – kupovat, kupuje, kupoval.
|
Třída |
Zakončení |
Vzory |
|
I. |
-e |
nese tvrdé bere maže měkké peče umře |
|
II. |
-ne |
tiskne mine začne |
|
III. |
-je |
kryje kupuje |
|
IV. |
-í |
prosí trpí sází |
|
V. |
-á |
dělá |
Příklady:
- Otevřít – 1. třída, vzor tře; otevřít – otevře – otevřel (třít – tře – třel)
- Utéct – 1. třída, vzor peče; utéct – uteče – utekl (péct – upeče – upekl)
- Rozumět – 4. třída, vzor sází; rozumět – rozumí – rozuměl – rozuměj (sázet – sází – sázel – sázej)
Přechodníky
Přechodník přítomný vyjadřuje děj současný s dějem, který vyjadřuje sloveso v určitém tvaru, nevyjadřuje přítomnost.
Přechodník minulý vyjadřuje jeden z dějů, který probíhal dříve než druhý.
|
PŘECHODNÍK PŘÍTOMNÝ |
PŘECHODNÍK MINULÝ |
||||
|
Mužský, jednotné č. |
Ženský + střední, jednotné číslo |
Množné číslo |
Mužský, jednotné č. |
Ženský + střední, jednotné číslo |
Množné číslo |
|
-a |
-ouc |
-ouce |
-ši |
-še |
|
|
-e |
-íc |
-íce |
-v |
-vši |
-všd |
Příklady:
- Nesouc krabice z pošty, šla opatrně. (přechodník přítomný)
- Přistoupiv k dívce políbil ji. (přechodník minulý)
Slovesa plnovýznamová a neplnovýznamová
Slovesa můžeme rozdělit na plnovýznamová (dějová) – růst, psát, bydlet a na neplnovýznamová (pomocná), která se dále dělí na:
- Sponová – být, bývat, stát se, stávat se, zůstat
- Způsobová – muset, smět, moci, mít, chtít
- Fázová – začít, začínat, přestat, přestávat
Zvratná a nezvratná slovesa
Nezvratná slovesa
O nezvratných slovesech mluvíme v případě tvaru slovesa v minulém čase + příčestí slovesa být, situace se u těchto slovesných tvarech mění ve 2. osobě jednotného čísla, kde tvar slovesa být může být nahrazen pouze -s.
Byla jsi / Bylas doma?
Zareagoval jsem, že jsi / žes přišla.
- Podoby se jsi = základní a neutrální
- Podoby se -s = hovorové
Pozor na podmiňovací způsob sloves, kde se -s přidává ke kondicionálu slovesa být a jedná se o spisovné tvary! Např. Přišel bys, zpíval bys atp.
Tvary jako přišel by jsi, zpívali by jste atp. jsou nespisovné!
Zvratná slovesa
Mluvíme o výrazech se a si, které nazýváme zvratnými zájmeny, ale přesto se pojí se slovesy. Kde se s nimi setkáváme:
a) Jsou součástí zvratných sloves – smát se, hrát si, ukazovat se apod. Díky výrazům se a si můžeme měnit nezvratná slovesa ve zvratná: odložil (něco někam) × odložil si (něco), zamávali × zamávali si atd.
b) U slovesných podstatných jmen – seznámení se s rodiči × seznámení s rodiči, studium spočívá v učení / učení se.